Sekce teoretické sociologie - Návštěva Thomase Luckmanna v Praze

Na základě pozvání katedry sociologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy přicestoval v listopadu 2009 na týdenní návštěvu Prahy významný světový sociolog Thomas Luckmann. Na přípravě dvou pražských přednášek prof. Luckmanna se organizačně spolupodílela sekce sociologické teorie Masarykovy české sociologické společnosti. Návštěva prof. Luckmanna vyvolala velký zájem odborné veřejnosti a stala se bezpochyby významnou událostí našeho sociologického života.

Thomas Luckmann se narodil v r. 1927 ve slovinské Jesenici v německo-slovinské rodině. Studoval ve Vídni, Innsbrucku a na New School for Social Research v New Yorku, kde byl žákem Alfreda Schütze. Od roku 1965 působí v Německu, nejprve na Univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem, poté od roku 1970 až do svého penzionování v r. 1994 na Univerzitě v Kostnici. Prof. Luckmann hostoval na univerzitách v USA, Austrálii a v Evropě. Obdržel čestný doktorát v švédském Linköpingu a ve slovinské Lublani. K nejznámějším Luckmannovým pracím patří studie Das Problem der Religion in der modernen Gesellschaft (1963), vydaná v r. 1967 pod názvem The Invisible Religion: The Problem of Religion in Modern Society, která významným způsobem ovlivnila sociologické diskuse o pozici náboženství v soudobé společnosti. Velký význam je přisuzován knize napsané ve spolupráci s Peterem L. Bergerem Sociální konstrukce reality (1966, česky 1999), jež je dnes považována za zakladatelské dílo sociálního konstruktivismu. Důležité jsou rovněž dvousvazkové Strukturen der Lebenswelt (1979, 1984), které vznikly na základě zpracování a doplnění významné části rukopisné pozůstalosti zakladatele fenomenologické sociologie Alfreda Schütze. K 80. narozeninám autora byla vydána kniha jeho textů nazvaná Lebenswelt, Identität und Gesellschaft (2007). Thomas Luckmann se zabývá problematikou fenomenologické sociologie, sociologie vědění, sociálního konstruktivismu, osobní identity, interpersonální komunikace a sociologie náboženství. V současné době žije ve švýcarském Gottliebenu.

Přednášky prof. Luckmanna se uskutečnily v hlavní budově Filozofické fakulty na náměstí Jana Palacha č. 2. První s názvem Religion and Morals in Modern Society odezněla v úterý 24. listopadu, druhá Thoughts on the Communicative Construction of Reality ve středu 25. listopadu 2009. V obou případech se dostavilo velké množství posluchačů z řad studentů a odborných pracovníků.

V první přednášce seznámil Thomas Luckmann posluchače se svými stanovisky k problematice náboženství a morálky v moderní společnosti. Luckmann považuje náboženství a morálku za univerzální aspekty lidského života, za podstatnou součást lidské situace (conditio humana). Je oponentem toho typu sekularizační teorie, který nepovažuje náboženství za kompatibilní s moderní racionalitou. Luckmann v žádném případě nepopírá, že náboženství a morálka procházejí v důsledku proměn sociálních forem společenského života změnami, nedomnívá se však, že by následkem toho ztratily v moderní společnosti svůj význam a místo. Luckmannova teze zní, že náboženství a morálka (jejíž vývoj je v podstatných směrech analogický k náboženství) byly modernizačním vývojem individualizovány a „privatizovány".

Luckmann ve své přednášce stručně nastínil, k jakým historickým proměnám v dané oblasti docházelo počínaje archaickou společností, přes starověk, středověk až k současnosti. V procesu modernizace se emancipuje ekonomika a stát od tradičních náboženských norem, prosazuje se pluralismus světových názorů, rozšiřuje a komercionalizuje se jejich nabídka. V opozici vůči těmto jevům se v současném světě objevují různé formy náboženského fundamentalismu.

Přestože privatizované formy náboženství a morálky získávají v moderní společnosti na významu, nedá se říci, že by jednoduše nahradily tradiční náboženské instituce. Jsou to totiž právě tyto instituce, které v soutěži s ostatními subjekty předkládají v rámci soudobé pluralizované nabídky takové světové názory, jež jsou zcela zřetelně a jasně náboženského charakteru. Člověk je religiózně orientovanou bytostí a náboženství v moderní společnosti podle Luckmanna nemizí, pouze mění svou sociální formu.

Druhá přednáška byla věnována otázkám komunikativní konstrukce reality. Luckmannův názor na tuto tematickou oblast se formoval pod vlivem Alfreda Schütze, pro kterého měla otázka řeči podstatný význam. Myšlenková tradice sahající k Weberovi a Schützovi staví proti pozitivistickému pojetí sociálních faktů představu o lidském světě, který je konstruován, uchováván, předáván, transformován a ničem v sociálních interakcích, jež jsou smysluplné a jež mají charakter řečové interakce. V souladu s touto tradicí sdílí Luckmann přesvědčení, že rekonstrukce sociální reality musí být zaměřena na oblast komunikativní interakce a nemůže ji ignorovat.

Z hlediska této perspektivy se jako značně nepochopitelná jeví skutečnost, že problém jazyka byl sociologickým myšlením po dlouhou dobu ignorován. Vztah mezi lingvistikou a sociologií se začal měnit teprve před několika málo desítkami let. Luckmann hodnotí tuto změnu s určitou nadsázkou jako paradigmatický posun a sám sebe přitom označuje za živého svědka této proměny. Výsledkem uvedeného procesu jsou nové směry sociologického myšlení, z nichž jeden představuje etnometodologie a na ni navazující konverzační analýza, druhý nová sociologie vědění a z ní vycházející komunikativní teorie žánrů. V závěru své druhé přednášky Luckmann vyzvedl možnosti, které tomuto směru sociologického bádání poskytly moderní technologie, umožňující vysoce kvalitní záznam zvuku a obrazu i jejich detailní analýzu.

Obě pražské přednášky Thomase Luckmanna vyvolaly u přítomného publika značnou odezvu, což se projevilo v následných diskusích, jež byly velmi živé a zajímavé. I díky nim se profesor Luckmann představil svým posluchačům nejen jako živá legenda sociologické teorie, ale i jako charismatický myslitel, který má stále co říci k podstatným otázkám soudobého světa.

Jiří Šubrt