Home Texty, studie, diskuse Diskuse
Diskuse PDF Print E-mail
Written by Administrator   
Monday, 04 February 2008 18:36
There are no translations available.



Beseda za okrúhym stolom redakcie časopisu Sociológia
Sú národné sociologické spoločnosti v kríze?



Z iniciatívy redakcie časopisu Sociológia, Slovenskej sociologickej spoločnosti pri SAV a Masarykovej českej sociologickej spoločnosti sa 21.9.2004 uskutočnila beseda ich zástupcov (M.Illner, J.Burianek, J.Šubrt, D.Alijeva, J.Matulník, R.Klobucký, M.Suriková, L.Macháček) v Librese knihkupectva VEDA v Bratislave. Pôvodný zámer uskutočniť diskusiu predsedov SSS pri SAV po roku 1989 sa po získaní finančného grantu od ISA rozšíril na spoločné podujatie dvoch vedeckých spoločností, ktoré sa môže vyjadriť aj k otázke projektu intenzívnejšej regionálnej spolupráce ISA nielen medzi sociológmi Česka a Slovenska,ale aj malých sociologických spoločností Rakúska,Maďarska,prípadne Slovinska.



L.Machacek: Diskusia o poslaní vedeckej (sociologickej) spoločnosti nie je iba našou špecialitou. Aj na valnom zhromaždení ISA pri príležitosti svetového sociologického kongresu v Brisbane (2002) sa odohrala zaujímavá výmena názorov medzi prítomnými funkcionármi ISA, predovšetkým I.Wallersteinom a A.Martinellim, o vzťahu národných sociologických asociácií a výskumných výborov (RC) ISA, z hľadiska ich účasti vo volebnom procese exekutívy . Rast počtu nových RC je tak neočakávaný a pasivita(čítaj: že nechodia na kongresy ISA a nezúčastňujú sa VZ) národných spoločností tak prekvapujúca, že to ohrozuje pôvodné formulované zdroje existencie, poslania a kompetencií volených orgánov ISA. Význam národných sociologických asociácii pre činnosť ISA sa zvýraznil v tom, že valné zhromaždenie ISA v Brisbane schválilo novú funkciu viceprezidenta pre národné sociologické asociácie (S.Patel) a neskoršie sa ustanovila aj jeho odborná pracovná skupina pre národné asociácie. V ich liste adresovanom všetkým kolektívnym členom ISA sa nachádza výzva, aby sa rozvinula medziregionálna diskusia, aby sa každá národná sociologická spoločnosť prezentovala aj formou nových webovských stránok a aby došlo k ich vzájomnému prepojeniu na web ISA.
Pozadím tejto organizačnej ofenzívy boli analýzy, ktoré ste dostali pri pozvaní na túto besedu a sú dostupné na stránkach časopisu Sociológia (listy prezidenta ISA I.Wallersteina členom, prezidentský prejav A.Martinelliho na kongrese ISA v Brisbane). V jednom liste I.Wallersteina z mája 1996, ktorý sa nazýva „medzinárodné sociologické asociácie“, autor objasňuje prečo by práve ich regionálne združovanie mohlo prispieť k aktivizácii vzájomnou spoluprácou. A.Martineli uvádza niekoľko argumentov v prospech osobitého postavenia vedeckých spoločností v sociologickom spoločenstve, spoločne s katedrami a vedecko-výskumnými inštitúciami. Jedným z nich je, že niekedy v spoločnosti vznikne politická a personálna situácia, v ktorej vedecko-výskumné inštitúcie nedokážu nájsť potrebnú odvahu predložiť potrebné témy na verejnú rozpravu. Je to práve vedecká spoločnosť ako spoločenstvo alebo združenie občanov-sociológov, ktoré takúto možnosť poskytuje bez väčších dôsledkov pre inštitúcie so štátnou podporou. Analýzy dvoch predsedov treba podrobnejšie preštudovať. Konštatujem, že rozhodnutiu ISA vytvoriť si funkciu podpredsedu pre národné sociologické spoločnosti predbiehal osemročný proces istého uvedomovania si spoločenských premien vo svete. Je to zaujímavé, ale práve ostatná dekáda je aj pre naše národné sociologické spoločenstvá akýmsi obdobím objavovania ťažkostí. Pozorne som si pozrel materialy, ktoré boli k dispozícii aj u nás na stránkach Sociológie a prečítal som si pozorne celý spravodaj slovenskej sociologickej spoločnosti (v Sociologickom zápisníku redigovanom Z.Kusou). Niektoré výroky ľudí, ktorí boli v tomto období vo funkciách predsedov alebo podpredsedov sociologických spoločností, sú pozoruhodnou diagnózou celkovej situácie. R.Roško keď sa stal predsedom sociologickej spoločnosti v roku 1989, na martinskom zjazde v záverečnom slove nás prezieravo upozorňoval, že rozdielnosť názorov medzi sociológmi nie je abnormálnosť, že mnohé spoločenské nedostatky sme síce pomenovali, ale mali by sme sa aj pričiniť o praktickú nápravu. J.Schenk o dva roky neskoršie konštatoval, že SSS pri SAV zaplatila zápisné do novej európskej sociologickej asociácie(odmietol zverejniť meno sponzora, ktorý zaplatil potrebných sto dolárov). G. Blass, ktorý bol predsedom v období roku 1994 – 95 v rubrike Profily a názory našej Sociológie povedal, že ako predseda sa snažil harmonizovať rozličné názorové prúdy našej sociologie.J. Bunčák ako predseda odpovedal na list jedného študenta sociológie, ktorý vyjadril nespokojnosť so sociologickou spoločnosťou aj z hľadiska toho, že nerobí dosť pre študentov. J.Bunčák vo svojom vysvetlení mimo iného uviedol, že po roku 1989 sa činnosť sociologickej spoločnosti už nespája s utilitárnym prospechom pre jej funkcionárov ako to bolo predtým, ale je to činnosť v prospech profesionálneho rámca sociologickej vedy. D.Alijevova vo funkcii predsedu urobila pozoruhodný pokus a v otvorenom liste členom žiadala od nich nejaké námety,nápady atď. Pritom pomenovala, ďalší zaujímavý faktor vplývajúci na aktivitu vedeckej spoločnosti a komunity: sociologický život na Slovensku charakterizuje politizácia a komercionalizácia, pritom diferenciácia slovenských sociologov pokračuje natoľko, že ohrozuje bežné procesy potrebné pre fungovanie a komunikáciu. Ako druhý predseda v tomto období som sa pokúsil pomenovať a analyzovať niekolko foriem práce, ktorými sociologická spoločnosť pracuje. R. Klobucký ako podpreseda nie tak dávno pripomenul, že spoločnosť je prestarnutá, že v nej chýbajú mladí sociologovia. Napokon J. Sopóci vo svojom prejave na tohtoročnom (2004) valnom zhromaždení dosť kriticky a pesimisticky hodnotil celkovú situáciu, v ktorej sa vedecká spoločnosť nachádza. Tieto výroky signalizujú, že po roku 1989 sa vedecká spoločnosť sociológov posúva do kvalitatívne odlišnej spoločenskej situácie, že máme čo robiť s iným komplexom faktorov, ktoré začali postupne intenzívne pôsobiť. Je jasné, že inak fungovala vedecká spoločnosť pred rokom 1989 v politickom systéme s dominanciou jednej politickej strany. Učíme sa, že fungovanie vedeckej spoločnosti ako občianske i stavovske združenie v pluralitnej demokracii má nové parametre.
J.Šubrt: Nejdříve bych chtěl poděkovat Slovenské sociologické společnosti a jmenovitě prof. Ladislavu Macháčkovi za to, že toto setkání zorganizoval a báječně připravil. Úvodní slovo pana profesora tuto diskusi výborně nastartovalo a já doufám, že i její další průběh bude pokračovat v obdobném duchu. Není, myslím, třeba zatajovat, že Masarykova česká sociologická společnost se potýká s některými problémy. Doposud jsme možná ani neměli odvahu tyto problémy otevřeně pojmenovat, natož hovořit o krizi, nicméně pojem krize je v tomto případě zřejmě namístě. Bylo zde citováno několik výroků, a proto i já bych si dovolil jeden výrok odcitovat. Když se na sklonku r. 2001 vyjadřoval k činnosti naší společnosti jeden z jejích bývalých předsedů, prof. Petrusek, napsal tehdy toto: „Kdybych se pokoušel podat „zprávu o činnosti“ Masarykovy české sociologické společnosti, připadal bych si jako Milouš Jakeš před sedmnáctým či kterým sjezdem bývalé KSČ.“ Byla by to zpráva o nesplněných plánech, nedosněných snech a nerealizovaných idejích. Ale také zpráva o tom, že v tom nebyla stopa zlé vůle a už vůbec ne nechuť vynaložit „všechny síly k dobru společnosti“. Ovšem, jak konstatuje prof. Petrusek: „co naplat, když výsledky jsou téměř nulové a společnost spí sladce jako Šípková Růženka.“ To jsou slova dosti tvrdá. Já sám bych se možná neodvážil situaci takto hodnotit, ale určité krizové prvky tu nepochybně jsou. Krize je nicméně určitý vývojový stav, který nemusí nutně znamenat katastrofu. Záleží především na tom, jak se s krizí vypořádáme. Krize je něco, co si subjekt uvědomuje a co ho nutí nějakým způsobem na danou situaci reagovat. Myslím si, že úkolem našeho setkání je uvažovat právě nad tím, jaká reakce by byla vhodná. Jeden z našich podstatných problémů spočívá v tom, co tu již zaznělo, a sice, že sociologická společnost stárne a mladí sociologové o ni nemají zájem. Netroufám si formulovat nějakou přesnou diagnózu, proč tomu tak je, ale zdá se mi, že pro mladé sociology je ten náš český „rybník“ asi malý. Chtějí „plout“ po světovém „moři“ a náš „rybník“ jim asi nestojí za pozornost. Za druhé se domnívám, že problémem je také komunikace se členy. Stále ještě u nás komunikujeme způsobem, který se uplatňoval před dvaceti lety, to znamená prostřednictvím dopisů nebo tištěného zpravodaje. Už několik let hovoříme o internetu a internetových stránkách, ale zatím se tahle věc nerozeběhla. Konec konců celá řada našich problémů souvisí s tím, že jsme chudou společností a máme na rozvoj naší činnosti málo finančních prostředků. To je tedy na úvod pár poznámek o situaci, v níž se nacházíme. Není to vyčerpávající charakteristika, a tak předpokládám, že mne kolegové doplní.
J. Matulník:Chcel by som najprv využiť túto príležitosť, aby som sa znovu poďakoval prítomným českým sociológom a ostatným organizátorom za veľmi vydarené tohtoročné Česko-Slovenské sociologické dni. Komunita slovenských sociológov bola o nich informovaná prostredníctvom časopisu Sociológia i prostredníctvom Spravodajcu Slovenskej sociologickej spoločnosti pri SAV. Účastníci Česko-Slovenských sociologických dní prejavili záujem o ďalšie prehĺbenie spolupráce slovenských a českých sociológov v rozličných oblastiach sociologickej činnosti, o organizovanie ďalších spoločných podujatí a častejšie stretávanie sa slovenských a českých sociológov. Preto by som chcel na tomto mieste poďakovať i prof. Macháčkovi, ktorý koncepčne pripravil a zorganizoval naše dnešné stretnutie, ako aj workshop k 40 výročiu vzniku Slovenskej sociologickej spoločnosti, v ktorom sa chceme stretnúť i s predstaviteľmi ďalších sociologických spoločnosti z okolitých krajín. Povzbudzujúcou pritom môže byť pre nás i skutočnosť, že aj Medzinárodná sociologická asociácia v súčasnosti zdôrazňuje význam spolupráce sociológov na regionálnej úrovni a na budúci rok v auguste organizuje stretnutie národných sociologických spoločností v Miami na tému „Lokálne, regionálne a globálne sociológie. Kontexty, perspektívy a prax“. Napokon i na tento náš workshop sme získali finančnú podporu od medzinárodnej sociologickej asociácie.
Ešte by som chcel krátko nadviazať na mojich predrečníkov, ktorí hovorili o funkciách sociologickej spoločnosti a ich plnení, či neplnení. Slovenská sociologická spoločnosť pri SAV by si možno mohla lepšie plniť svoju funkciu v podpore rozvoja sociológie, v šírení sociologických poznatkov i v pomoci svojim členom pri ich odbornom a vedeckom raste (ako to určujú ciele spoločnosti, ktoré sú vymedzené v jej stanovách), ak by mali jej predstavitelia, orgány a napokon všetci jej členovia viac informácií o súčasnom stave rozvoja sociologickej činnosti na Slovensku v jej jednotlivých oblastiach. Samozrejme, že mnoho informácií o tom je dnes k dispozícií a vieme pomenovať viaceré závažné problémy, napr. to, že je u nás nedostatočne je rozvinutý základný výskum a chýbajú relevantné sociologické výskumy, ktoré by poskytovali empiricky overené poznatky o sociálnej štruktúre našej spoločnosti, o sociálno-ekonomických pomeroch jednotlivých skupín obyvateľstva, o národnom vedomí atď. Zdrojom informácií je časopis Sociológia. Určitým zrkadlom daného stavu sú i podujatia organizované sociologickou spoločnosťou (výročné konferencie a ďalšie akcie), informácie o činnosti sociologických pracovísk na internete na ďalšie. Možno by však bolo vhodné vyvinúť na pôde Slovenskej sociologickej spoločnosti pri SAV úsilie o získanie ucelenejšieho obrazu o stave rozvoja sociologickej činnosti na Slovensku pričom by sa mohli využiť aj rozličné iné spôsoby získania potrebných informácií a ich analýzy. V minulosti sme už získali jednu skúsenosť, keď sme sa na konci 80. rokov snažili zmapovať situáciu v sociológii zdravia pomocou dotazníkov, ktorými sme oslovili sociológov. Možno dnes by bolo vhodné urobiť niečo podobné vo väčšom rozsahu a osloviť sociológov i sociologické pracoviská.
M. Illner: Nemá valný smysl porovnávat mechanicky současnou situaci naší sociologie s její situací před rokem 1990, aniž bychom vzali v úvahu, že podmínky existence tohoto oboru se zcela změnily. Předlistopadová sociologie byla v 70. a 80. létech v Čechách a na Moravě oborem víceméně jen trpěným a dosti úzkostlivě cenzurovaným. Se značným zjednodušením bylo možné v tehdejší institucionalizované sociologii rozlišit několik vrstev, které navzájem jen málo komunikovaly a vytvářely každá svůj vlastní sociální okruh. Mocensky nejvýše byla oficiální marxistická resp. „marxisticko-leninská“ sociologie – neempirický, vysoce ideologizovaný proud permanentně řešící svůj vztah k „vědeckému komunismu“ a historickému materialismu a ovládaný oficiálními postavami ve funkcích vedoucích kateder, ředitelů a vedoucích oddělení akademických ústavů. Osobami často vevázanými do klientelistickiých sítí jednotlivých funkcionářů ústředního aparátu Komunistické strany a na přízni těchto patronů závislých. Střední, vnitřně ještě dosti diferencovanou vrstvu předlistopadové sociologie, tvořili řadoví pracovníci akademických, vysokoškolských a výzkumných institucí a také sociologové působící v průmyslu a dalších odvětvích - straníci, nestraníci a někdy i lidé po r. 1968 z KSČ vyškrtnutí, jejichž podstatně méně ideologizovaná činnost se většinou opírala o empirické podklady. Typickým polem jejich činnosti byla témata tehdejšího „Státního plánu ekonomického výzkumu“, empiricky orientované projekty „Státního plánu základního výzkumu“ a různé podkladové práce pro úřady a hospodářské organizace. Ať už z přesvědčení nebo častěji v zájmu existenčního přežití, se tito sociologové více či méně, mnohdy jen v té nejnutnější míře či ve švejkovské podobě, přizpůsobovali pravidlům hry, jak je požadoval vládnoucí režim. V této střední vrstvě, která mohla alespoň skromně těžit z možností akademického či výzkumnického života, se mnohdy vytvářely neformální sítě oborově a názorově spřízněných lidí scházejících se u příležitosti různých seminářů, oponentur, aplikačních projektů a vytvářejících názorově a zájmově spřízněné skupiny. Právě v tomto relativně chráněném prostředí, jaké poskytovaly např. Domy techniky Čs. vědecko-technické společnosti nebo i některé sekce Čs. resp. Slovensklé sociologické společnosti při ČSAV a SAV se nejvíce dařilo zajímavým odborným diskusím Třetí, nejvíce postiženou vrstvu tehdejší sociologie pak představovali lidé vytlačení na samý okraj oboru nebo zcela mimo něj – v lepším případě do knihoven, dokumentačních oddělení, zařízení zdravotnických a sociálních, v horším případě pak do popdřadných zaměstnání ve službách nebo ve výrobě. Ti zůstali součástí tehdejší sociologie jen pokud jim ještě zbývala energie a čas v oboru něco produkovat a našli si cestu, jak to učinit..
J. Šubrt: Považuji za důležité pohovořit si o tom, jaké funkce by sociologická společnost měla plnit, přesněji, co by mělo být funkcí celé společnosti a jak by měly fungovat jednotlivé sekce. Mám pocit, že naše společnost zapadla do určitých vyjetých kolejí, ve kterých patrně může setrvačností ještě nějakou chvíli jet, ale náraz na nějaký, třeba i drobný problém by ji mohl vykolejit nebo zabrzdit. Vrátím-li se ke zmiňované otázce, musím poznamenat, že ačkoli jsem na začátku naznačoval, že nemohu být s činností naší společnosti jako celku spokojen, jsem nyní povinen dodat, že podíváme-li se na tuto činnost z perspektivy jednotlivých sekcí, dostáváme diferencovanější obraz: některé sekce funguje velice dobře, jiné fungují hůře a některé úplně odumřely. Sekce, které pracují dobře jsou v zásadě tři: je to sekce sociální patologie, o níž má největší zásluhu dr. Večerka, sekce sociologie venkova a zemědělství, jejíž hlavní autoritou je prof. Majerová a sekce sociální antropologie, jejímž hnacím motorem jsou prof. Musil a dr. Skalník. Posledně jmenovaná sekce pořádá pravidelně každý měsíc jeden seminář, na kterém hovoří domácí nebo zahraniční odborníci. Tyto semináře mají své publikum, jež se na nich pravidelně schází. Problém z mého pohledu je tak trochu v tom, že lidé, kteří sem docházejí, to většinou asi neberou jako akci sociologické společnosti. Celé to funguje díky pracovitosti a charismatu dvou klíčových protagonistů, kteří dokáží efektivně využívat své široké kontakty. Tato sekce je tedy příkladem toho, co běží perfektně. To, co občas ještě funguje, je např. sekce sociologie integrovaného zkoumání člověka nebo sekce sociologie medicíny. Úplně však bohužel po roce 1990 zanikly sekce sociologických metod a technik, sociologie města, sociologie práce, průmyslu a podniku a jiné. Já sám chci nyní podniknout pokus o revitalizaci sekce sociologické teorie. Za všechny náměty v tomto směru proto budu vděčný. Ale abych se vrátil k tomu hlavnímu, kladu otázku, jaké funkce má plnit společnost jako celek a co je úlohou jednotlivých sekcí.
D.Alieva: Osobne sa neprikláňam k pochmúrnemu pohľadu na stav SSS, ktorý občas dáva o sebe vedieť zo strany niektorých jej funkcionárov, ako to uviedol L.Macháček. SSS nesporne bola nejaké obdobie v kríze, ktorej príčiny som videla v prílišnej politizácii a komercionalizácii slovenskej sociológie, čo priviedlo k narušeniu normálnej komunikácie medzi jej príslušníkmi. Ale aj za tých podmienok sa dalo pracovať. Myslím, že hodnotenie stavu SSS zo strany jej jednotlivých predsedov, o ktorých sa tu hovorilo, do značnej miery je podnietene osobným postojom každého z nich a tou vervou a ktorou sú ochotné sa zapojiť do jej priebežných aktivít. O úspešnosti činnosti sociologickej spoločnosti rozhoduje nie systémová skepsa, ale sústavná každodenná práca, ktorú sprevádza viera v úspešnosť svojich činov.. priebežných aktivít SSS. Nesúhlasím ani s tými občasnými výrokmi zo strany niektorých členov SSS, ktorí tvrdia o jej zomieraní. Sú spôsobené v značnej miere tým, že činnosť jednotlivých sekcií SSS často ma sezónny charakter, lebo tesne súvisí s pracovným harmonogramom ich vedúcich, ktorí sú poväčšine učitelia z univerzít a preto sa prispôsobujú ich rytmu, životu študentov, ktorí sú v poslednom období tými najvďačnejšími návštevníkmi podujatí SSS. Preto sa často stáva, že v niektorých ročných obdobiach činnosť v sekciách akoby sa zastavovala, čo vytvára klamný dojem ich „ úplného zomierania“ , lenže potom môžu prisť obdobia hyperaktivity, a to najmä na konci kalendárneho roku.
Keď ide o obsah činnosti sociologickej spoločnosti, treba sa zamyslieť nad tým, nakoľko prospieva utváraniu a spolupôsobeniu rôznych disiplinárných paradigiem. V liste exprezidenta ISA Martinelliho, ktorý, myslím, je sofistikovanejši než obdobné listy I.Wallersteina, ma zaujalo práve to, ako píše o spolunažívaní rôznych paradigiem v rámci vedeckej sociologickej spoločnosti a o tom, že treba dohľadať na tú paradigmu, ktorá trebárs aj sa neuznáva.
V tomto smere som sa zamyslela nad vzťahom medzi akadémiou, univerzitou a vedeckou školou, a nad tým, ako v rámci tohto vzťahu funguje vedecké spoločnosť. Univerzita, skôr univerzitná katedra produkuje vedeckú školu, ktorá potom sa usiluje o viac-menej bezkonkurenčné ovládanie svojej disciplíny. V prípade akadémie by sa dalo skôr predpokladať výskyt v jej lone určitého množstva paradigiem, a tým pádom aj vedeckých škôl. V tomto zmysle štruktúra vedeckej spoločnosti sa približuje, podľa mňa, skôr k štruktúre akadémie, než k štruktúre univerzity /katedry/. Sociologická vedecká spoločnosť ma v tomto zmysle poskytnúť, podľa mňa, dostatočný priestor pre efektívne spolunažívanie rôznych sociologických paradigiem, a teda aj sociologických škôl, práve v duchu Martinelliho.
Zdá sa, že Slovenská sociologická spoločnosť dala dostatočný priestor pre formovanie rôznych sociologických škôl, reprezentujúcich rôzne teorémy ideologémy v rámci tej istej sociologickej subdisciplíny, ale aj pomohla utváraniu subdisciplínarných paradigiem. Svojho času som písala o tom, ako práve na základe patričných sekcií SSS sa postupne sformovali na Slovensku vedecké spoločenstva resp. vedecké školy sociológov- urbanistov, sociológov mládeže a sociológov poľnohospodárstva. Svojím vznikom výrazne prispeli k formovaniu patričných odvetvových sociológií, ktoré sotva by mohli prosperovať v rámci nejakej inej organizačnej štruktúry. Potrebovali sa oprieť o sekcie SSS aby si vytvoriť potrebnú komunikačnú sieť. Podobne sa dalo hovoriť o úlohe SSS pri formovaní sociológie kultúry, sociológie verejnej mienky, sociológie zdravotníctva a iných odvetvových sociológií.
Keď tieto odvetvové sociológie poväčšine predsa mali za sebou nejaké inštitucionálne zázemie v podobe vedeckých alebo rezortných ústavov a kabinetov, sociologická teória a metodológia nemali za sebou ani takúto inštitucionálnu základňu . Práve preto činnosť sekcií sociologickej teórie a metodológie sa stala nezastupiteľnou pre formovanie slovenských teoretických a metodologických komunít. Ich aktivity dlhodobo nahradzovali chýbajúce články v organizačnej štruktúre vtedajších oficiálnych sociologických inštitúcií. Z tohto hľadiska Slovenská sociologická spoločnosť vždy bola a naďalej sa ostáva vedeckou organizáciou, ktorá je nepostrádateľná pre utváranie normálne vyváženej štruktúry sociologickej vedy, kde nechýbajú nielen jej aplikačné zložky, ale sú zastúpené aj vyššie úrovne jej teórie, histórie a metodológie. V tom podľa mňa spočíva historická funkcia SSS.
J.Buriánek: Pokusím se rekapitulovat svou dvojí zkušenost, poprvé jsem se totiž stal předsedou MČSS v roce 1994. V té době dobíhal proces radikální přeměny Společnosti z hlediska jejího základního smyslu i obsahu činnosti. Sociologie přešla z řekněme „partyzánsky diverzního“ modu vivendi do otevřeného. Předtím fungovala poměrně efektivně jako - paradoxně - nepříliš formalizovaná sociologická komunita vytvářející prostor pro sdílení tehdy nedostatkových odborných poznatků a zkušeností, po listopadu 1989 zapůsobila jako aktivní sociologická obec, ale již na počátku devadesátých let tento akční potenciál vyprchal. Stabilizace poměrů ve společnosti vzala MČSS některé typické agendy: jakmile se etablují privátní agentury pro výzkum veřejného mínění a trhu, ale také oficiální akreditační orgány ministerstva školství, slábne potřeba i možnost ovlivňovat a garantovat jak kvalitu odborné práce v oboru, tak výuku sociologie na vysokých školách. Možná, že si kolegové vzpomenou, že MČSS uvažovala o převzetí funkce jakési profesní komory, ale k tomu zřejmě nemohlo dojít: tuto ideu rychle převzaly jiné instituce. Vytvořená sdružení komerčních, marketingových agentur se stala stavovskými organizacemi (SIMAR), na obsazení takové funkce je tedy pozdě, přestalo zde existovat vakuum. Prostor pro činnost se fakticky zúžil též díky normálnímu vývoji společnosti i vědy. Řada odborných aktivit se přenesla na mezinárodní forum, tyto kontakty se pro špičkové badatele staly prioritou. V té době jsme proto viděli poslání Společnosti spíše v reprezentaci oboru, ve zprostředkování informací a kontaktů, nechtěli jsme, aby sociologická obec byla hlouběji fragmentarizována. Nadále jsme organizovali konference, to ale bylo čím dále složitější, dokonce právě z hlediska zajištění účasti skutečných špiček v oboru. Udržovali jsme standardní chod společnosti a kontakty se zahraničím, podporovali úsilí o přežití jednotlivých sekcí, z nichž některé samozřejmě existovaly víceméně jenom formálně. Celkově lze toto období hodnotit poměrně kriticky, vlastně žádné zvláštní „rozvojové“ aktivity se nekonaly, museli jsme se ostatně učit obstát v novém systému financování, abychom kupříkladu dokázali předložit „vědecký“ projekt jako podklad pro dotaci. Naučili jsme s ní hospodařit a zajistit kontinuitu chodu společnosti. V období prudkých společenských změn to nebylo málo, zachování infrastruktury a udržení členské základny vytvořilo důležitý předpoklad dalšího rozvoje oboru, jakkoli vedení Společnosti postupovalo spíše pragmaticky, možná též v důsledku toho, že funkční období předsedů byla pouze jednoroční.
V následujícím vývojovém období vždy záleželo na tom, kdo Společnost vedl, objevily se některé pokusy o oživení společnosti jako celku i některé speciální projekty. Dobře fungovaly i některé odborné sekce, které již zde byly zmiňovány. Až na výjimky si ale MČSS nekladla cíle nějak výrazněji zasahovat do veřejných debat. Mám pocit, že stále převládla tendence spíše kultivovat tu malou rostlinku české národní sociologické tradice, projevilo se to například pochopitelným zájmem o kumulaci poznatků o českých sociolozích v emigraci. Část kolegů prosazovala tematickou orientaci na T.G.Masaryka, na jeho odkaz. Snaha o splacení tohoto dluhu byla pochopitelná, ale pro mě osobně zůstává otázkou, zda tento námět představuje opravdovou výzvu nebo stimul. Zejména ve vztahu k mladší generaci, o jejíž zapojení dlouhodobě usilujeme, nemusí být takto založený image přitažlivý. Dokonce si troufnu formulovat kacířskou myšlenku, zda samotný název Společnosti některé zájemce nepřivádí v omyl nebo neodrazuje. Ostatně žádná z národních sociologických asociací ve světě nedoplňuje svůj název odkazem na klasiky (nepoměrně významnější...). Realizované konference považuji za cenné a úspěšné, avšak ukázaly, jak obtížně hledáme dnes téma, které je nám vlastní (ve smyslu cílené badatelské orientace), které osloví širší veřejnost. Zdá se, že větší naději mají polytematické konference, které ovšem kladou velké nároky na organizaci (viz Česko-slovenské sociologické dny). Je jasné, že sociologická společnost musí určitou národní tradici „opečovávat“, ale sotva vystačí s takovým programem v době internacionalizace vědy.
S ohledem na obtíže hledání tematického profilu si dovedu představit moderní sociologickou společnost opravdu jako virtuální organizaci. Myslím, že k tomu do jisté míry směřuje, už to třeba nebude ona klasická forma schůzí, seminářů a konferencí, nakonec mění se i formy hlasování a voleb. Takže nejen vedení společnosti, ale i její mechanismy získávání dotací mohou vznikat a fungovat na principu virtuality, i když nikdy ne úplně. Stále se konají jednotlivé akce, přednášky i celé konference, na jejich konání orientujeme předkládané projekty, takže trend není až tak dramatický. Ale je třeba přiznat, že dotace společnosti (a příjmy z příspěvků) na větší badatelský projekt prostě nemohou stačit.
V akcentu na komunikační a informační funkce Společnosti bych neviděl přílišné zploštění obsahu činnosti, protože faktem zůstává, že je v současné době možné komunikovat i jinak, pořádat třeba i virtuální konference, organizovat diskuse, opravdovou výměnu informací. Pokud by možná něco zůstávalo jako specifické téma pro MČSS, tak pár námětů nepochybně ano, jedním z nich je výuka sociologie. Možná je to ale dáno tím, že u nás více podporují činnost MČSS právě univerzitní pracoviště. Sociologický ústav akademie stojí trošku stranou, i když při přípravě Česko-slovenských sociologických dní sehrál klíčovou úlohu. V sociologické obci existuje řada jiných příležitostí (viz celé série akreditací, evaluací, redakčních rad, atd.) domluvit se o věcech společného zájmu. Jediné, co by pro sociologickou společnost zbývalo, by asi bylo to, že v případě selhání státní mašinérie by stále představovala orgán, který může garantovat řešení některých otázek, který může na vysoké úrovni řídící hierarchie intervenovat do problematiky výuky nebo výzkumu, případně vystupovat jako svého druhu arbitr. A zůstala by pochopitelně i funkce reprezentativní národní asociace.
V nastíněné podobě zprostředkovatele celkem umíme participovat a pomáhat si. V Praze dnes koexistují poměrně silní hráči (vedle fakulty filozofické i fakulta sociálních věd i některé další), kteří nabízejí spoustu příležitostí, organizují vlastní semináře. Sociologická společnost se k nim může připojit, naopak nemá smysl jejich činnost dublovat nebo jim jinak konkurovat. Když budeme zcela upřímní, akademie nás předběhla v přípravě letošních sociologických dní a my se „jenom“ připojili, jistě by působilo velké problémy zorganizovat takovou akci bez pomoci Sociologického ústavu. Sociologická společnost by spíš mohla být tím, kdo akce eviduje a podporuje, k tomu pak stačí skromnější prostředky, zejména internetové stránky.
Činnost se bude soustřeďovat k silným centrum výzkumu. Platí, že dobře pracují ty sekce, kde takové silnější centrum vzniklo, přitom ale potřebuje širší publikum, zapojení odborníků z terénu, apod. Takhle působí třeba sekce sociální patologie. Na principu úzkého jádra zainteresovaných lidí funguje sociální antropologie, kde to vytvořilo v podobě gellnerovského semináře svoji tradici, utváří se sekce sociologie medicíny, atd..
Pokud jde o mezinárodní spolupráci v rámci regionu, oceňuji to jako dobrý nápad, je to jediná cesta, jak zajistit šance na zvolení delegátů do některých orgánů ISA nebo ESA, jakkoli princip regionální reprezentace nemusí být klíčovou otázkou. Dokonce si myslím, že bychom se spíše mohli společně pokusit o nějakou analýzu stavu společnosti nebo alespoň vývoje národních sociologií. Kdybychom společně koordinovali postup, šlo by připravit referát pro konferenci v USA v roce 2005, je jen třeba získat pro to maximum podkladů, já chápu tu snahu zabývat se úlohou národních asociací ne jako problém „geopolitický“, ale jako problém obsahového zaměření jejich činnosti a jejich případné podpory (formou grantů, dotací, apod.).

R. Klobucký: Dôležitým špecifikom, ktorý ovplyvňuje stav slovenskej sociológie je jej malosť, teda že sa jej venuje relatívne malý počet vedcov. Znamená to tiež malé administratívne kapacity – Slovenská sociologická spoločnosť si nemôže dovoliť zamestnať pracovníka, ktorý by riešil administratívne práce. Všetko je v spoločnosti robené na dobrovoľníckej báze a sociológovia sa tak namiesto tvorivej činnosti musia venovať mechanickým administratívnym prácam. Sociologická spoločnosť je teda postavená vo veľkej miere na aktivite členov výboru, na ich ochote venovať svoj voľný čas často neatraktívnym činnostiam. Takto sa činnosť Slovenskej sociologickej spoločnosti i veľmi personifikuje – veľmi záleží na tom, kto je zvolený do výboru spoločnosti a akú prácu je tam potom ochotný odvádzať. Často výborné projekty a aktivity organizované spoločnosťou zaniknú, pretože človek, ktorý na nich pracoval už jednoducho na ne nemá čas a nenájde sa žiadny dobrovoľný nasledovník.
Druhá moja poznámka sa týka možných zdrojov konfliktov v sociologickej spoločnosti. Myslím, že najdôležitejšou úlohou sociologickej spoločnosti je integrovať spoločenstvo vedcov, vytvárať im priestor na vzájomnú komunikáciu, vytvárať priestor na vnútrovedný diskurz a napomáhať k vedomiu spolupatričnosti sociológov na Slovensku. Táto funkcia je však v trvalom napätí s ďalšou funkciou spoločnosti a síce jej vstupovaním do verejnej politiky, do verejného diskurzu. Ak sa spoločnosť, či už uznesením z Valného zhromaždenia, alebo vyhlásením výboru, vyjadrí k aktuálnemu spoločenskému problému, zároveň dezintegruje svoju členskú základňu. Je totiž zrejmé, že na ten ktorý spoločenský problém nemajú všetci sociológovia rovnaký názor. Treba si teda do budúcnosti ujasniť priority Slovenskej sociologickej spoločnosti a ja si myslím, že jej prioritou by mala byť integračná funkcia. Vzhľadom na malosť slovenskej sociológie si nemôžeme dovoliť jej štiepenie (založené či už na politickom alebo i vedeckom spore) a paralelné fungovanie viacerých sociologických spoločností tak, ako je to možné vo väčších krajinách.
M.Suríková: Ťažko môžem pridať nejaký nový problém k témam, ktoré tu už boli otvorené. Viaceré ma zaujali a rada by som vyjadrila svoj súhlas. Páčila sa mi myšlienka „virtuálnej“ spoločnosti, ktorá určite môže posilniť komunikáciu, ktorá prebieha v rámci sociologickej spoločnosti. Určite treba posilniť komunikáciu tak v rámci celoštátnej spoločnosti, ako aj na medzinárodnej úrovni, a aj komunikáciu s jednotlivými sociologickými organizáciami. Myslím, že je potrebné, aby bola sociologická spolupráca medzi jednotlivými organizáciami keď aj nie priamo koordinovaná, tak aspoň primerane monitorovaná prostredníctvom celoštátnej sociologickej spoločnosti. Chcela by som zdôrazniť problém, na ktorý poukázal dr.Illner – problém legitimity sociologickej spoločnosti ako reprezentanta sociologickej profesie. Samozrejme, sociologická spoločnosť plní nevyhnutné vedecké a výkonné funkcie, ale myslím, že by mohla aktívne plniť aj niektoré komerčné funkcie. Komercionalizácii sociológie zrejme nemožno zabrániť a aj vďaka komerčným aktivitám sa môže sociologická spoločnosť chápať ako tá tradičná, ako potrebný koordinátor. Dovolím si uviesť moju skúsenosť z Poľska, ktorú považujem za veľmi dobrý príklad. Tamojšia sociologická spoločnosť organizuje často prezentácie nových sociologických kníh, ktoré sú spojené s prednáškou autora. Sú to naozaj zaujímavé akcie, pretože ak aj týmto spôsobom sociologická spoločnosť priamo negarantuje, že daná kniha je napísaná na dobrej úrovni, prinajmenšom sa o nej začína okamžite diskutovať a sociologická verejnosť je s ňou oboznámená. Nehovoriac o tom, že každý z autorov si takúto možnosť váži a zdá sa mi, že je pre neho doslova vecou národnej cti.
D.Alieva: Otázka profesionálnej reprezentácie cez spoločnosť, ktoré vyzdvihla M..Suriková, je veľmi dôležitá. Môže však vyústiť aj do potreby vytvoriť uzavretú profesiovú organizáciu ako Sociologická komora, ktorá prináša neočakávané obmedzenia v rámci spoločensko-vedného výskumu. Viem o tom z tej dlhej diskusii, ktorá prebehla svojho času u nás vo Výbore SSS v súvislosti s návrhom zriadiť Sociologickú komoru. Keď ide o tvrdenie R.Klobuckého, že Slovensko nemôže si dovoliť mať veľa sociologických spoločností, môžem povedať len to, že de facto na Slovensku existuje viac sociologických spoločností. Štiepenie sociologickej obci, ktoré koncom 80.- začiatkom 90.rokov predsa sa zavŕšilo vytváraním nejakých odlišných sociologických združení, ktoré sa dištancujú od činnosti SSS a organizujú svoje akcie, na ktoré pozývajú ľudí podľa svojského kľúču. Práve ich zástupcovia, ktorí nie sú formálne členmi SSS, často sa vyjadrujú v tlači k dôležitým spoločenským problémom ako profesionálni sociologickí odborníci, čo môže istým spôsobom aj zmiasť bežného občana. O tom práve hovoril na poslednom Valnom zhromaždení doc.R.Bednárik.
Keď ide o vyhliadky sociologických spoločnosti do budúcnosti, chcela by som spomenúť na ich niekdajšiu úlohu pre propagáciu sociológie ako nástroja pre vylepšenie spoločnosti. Za socialistických čias sociológia stále poukazovala vtedajším decizorom na svoju služobnú úlohu pri budovaní nových spoločenských podmienok. Teraz ten budovateľský elán v nej akoby zhasol, ona akoby stratila predstavu o svojej užitočnosti. Z tohto hľadiska bolo by treba aj propagovať sociológiu cez novinársku obec, ako to svojho času robil L.Macháček.
Taktiež dôležitou sa ostáva úloha rozvoja kontaktov s inými vedeckými spoločnosťami, a to nielen spoločenskovednými. Len tak sociológia môže udržať krok so súčasným vedeckým vývojom.
M.Illner: Po roce 1989 se sociologie v Čechách a na Moravě jako odborna disciplína i jako instituce velmi rychle proměnila. V její tématické struktuře převládla na dobrých deset let problematika společenské transformace nahlížená z různých úhlů, velká pozornost se začala věnovat tématům z oblasti politické sociologie dosud tabuizovaným, zatímco některé jiné oblasti zájmu, jako například studium životního stylu resp. způsobu života prakticky z programu sociologických pracovišť vymizely. Institucionální struktura oboru se roztříštila – některá pracoviště zanikla, zatímco mnohem více nových vzniklo (zejména na vysokých školách a v oblasti výzkumu veřejného mínění) – a začala mezi sebou soutěžit o finanční zdroje domácí a především zahraniční, o pracovníky, výzkumná témata, zahraniční kontakty a pozornost sdělovacích prostředků i politických kruhů. Teprve poslední léta, kdy se už institucionální struktura oboru poněkud stabilizovala, a také vlivem nově zaváděných státních programů vědy a výzkumu, které vyžadují spolupráci vždy několika institucí, přinesla opět větší míru spolupráce. Povzbuzující je skutečnost, že do vědecky produktivního věku se už dostává generace sociologů vyškolených po roce 1989, nyní už i nositelé titulu PhD, mnohdy s kosmopolitním rozhledem a zkušenostmi v zahraničí. Daří se tak postupně překonávat generační krizi, kterou naše sociologie trpěla v 90. létech. Závěr této úvahy je tedy optimistický: sociologie v ČR si našla během posledních patnácti let svoje místo v soustavě společenských věd i v povědomí veřejnosti a je odborně vybavena udržet si toto postavení i do budoucnosti. Nebude ovšem zřejmě nikdy velkým oborem, jakým je např. sociologie v sousedním Polsku.
J. Šubrt: Domnívám se, že naše úvahy o fungování sociologické společnosti by se patrně mohly povznést nad to, co známe ze zkušenosti nebo považujeme za reálné. Možná, že by byl vhodný jakýsi brainstorming, v němž mohou padat i poněkud fantastické nebo zdánlivě nerealizovatelné návrhy. Chtěl bych v téhle souvislosti poukázat na to, že když se například podíváme do historie německé sociologické společnosti, vidíme, že díky jejím zasedáním se do dějin sociologického myšlení dostala celá řada významných témat. Je to např. diskuse o sociologii vědění, diskuse o positivismu, hodnotících soudech nebo o pozdním kapitalismu. Na to, že by takovou iniciativní roli měla nebo mohla hrát naše společnost si bohužel netroufáme. Vzhledem k potenciálu, kterým disponujeme, nám připadá, že na takovou úlohu nemáme. Příklad rakouské sociologické společnosti zase ukazuje, že na rozdíl od našich valných hromad, které trvají pouze jeden den, jejich trvají několik dní, schází se na nich ohromné množství sociologů a pro každého z nich je věcí cti a prestiže referovat buď v plénu a nebo v některé z tematických sekcí. Zajímavé je i to, že zde vystupují lidé z komerčních výzkumných agentur, kteří u nás stojí v současné době zcela mimo sociologickou společnost. Za důležitou otázku proto považuji, zda má být jedním z cílů národní sociologické společnosti něco, co lze označit jako nastolování „agendy“ v odborném sociologickém diskursu. A potom také, zda se má společnost vyprofilovat jako profesní reprezentant resp. komora a zda se má v tomto smyslu snažit dostat pod svá „křídla“ co nejširší zástup našich sociologů.
L. Macháček: Obdobie 1998-99 v živote našej vedeckej spoločnosti by som charakterizoval ako istý „experiment“, v ktorom sme sa snažili popri podpore malých akcií sekcií pre vlastných členov uskutočniť niekoľko podujatí, ktoré by mali širšie publikum alebo aj ohlas mimo sociologickej obce. Spomenul by som prvé slovensko-české sociologické dni a diskusiu o predpovediach a výsledkoch parlamentných volieb v roku 1998. Takže aj keď tu pôsobili objektívne faktory podporujúce pasivitu podarilo sa nám nadviazať „medzinárodné kontakty“ s partnerskou českou sociologickou spoločnosťou ako súčasť širšieho kultúrneho procesu rozvoja česko-slovenskej vzájomnosti po roku 1993 a s finančnou podporou F.Ebert Stiftung prezentovať bohatú paletu všetkého čo dokázali jednotlivci alebo sociologické inštitúcie. Druhé podujatie smerovalo k tomu, aby tradičné akademické sociologické pracoviská mali možnosť verejne diskutovať s agentúrami výskumu verejnej mienky o ich práci, ale aj o vplyve, ktorý má sociologická interpretácia volebných výsledkov na imidž a prestíž sociologickej vedy. Toto podujatie sme zasa prepojili s grantovou úlohou žurnalistov a s ich podporou sme pritiahli do diskusného publika v tradičnom mieste tlačových besied v dome novinárov v Bratislave aj politikov a politických komentátorov. Rád uvádzam, že sme vyšli z nášho sociologického „gheta“ na Klemensovej a súčasne sme pritiahli za spoločný stôl konkurenčné agentúry výskumu verejnej mienky. Obidve podujatia mali niektoré atribúty, koré možno vnímať ako tie ktoré sa viažu na podujatia organizované „vedeckou spoločnosťou“: dávajú do hromady niekoľko sociologických inštitúcií, získavajú finančný grant ako občianske združenie, zabezpečujú jej medializáciu, prípadne aj publikovanie výsledkov v časopise Sociológia, enormné organizačné úsilie. Pochopiteľne takéto podujatia nemožno organizovať každý mesiac ani každý rok, niektoré sa už nikdy nepodarí zopakovať. To vlastne zdôraznil R.Klubucký.
Okrem takýchto jednorázových podujatí môžno azda organizovať systematickejšie sociologické akcie, ktoré by rešpektovali záujmy niektorých špeciálnych cieľových skupín. Prvou sú študenti stredných škôl a druhou dôchodcovia. Katedry sociologie, ktoré vznikli v ostatnom období si vyžadujú, aby ich adepti mali možnosť lepšie sa zorientovať v sociologickej tvorbe a literatúre. Máme síce učebnicu sociológie, ale nemáme zovšeobecnené skúsenosti stredoškolských učiteľov z prípravy maturantov na prijímacie skúšky. Zosúladiť záujmy troch-štyroch sociologických katedier na Slovensku a učiteľov nauky o spoločnosti znamená, že tu máme „gordický uzol“ vhodný preto,aby ho rozsekla sociologická spoločnosť. Program sociológie pre stredoškolákov je aktuálnou úlohou, ktorej by sa mohla ujať. Univerzity tretieho veku celkom úspešne pokytujú programy, v ktorých dôchodcovia s vysokoškolským vzdelaním majú príležitosť oboznámiťsa aj so sociologickou problematikou. Svojho času organizovala sociologická spoločnosť úspešné vzdelávacie projekty o sociológii a sociologickom výskume. Má teda možnosť vypracovať vzdelávací projekt typu sociologické minimum pre stredoškolákov alebo sociologickú univerzitu pre tretí vek a organizovať ich podľa záujmu verejnosti v spolupráci s niektorou školskou inštitúciou.
J.Buriánek: Námětů pro činnost by mohlo být více, zprovoznění a propojení webových stránek by určitě posílilo funkci informační, hledání partnerů pro spolupráci, pro výzkum. Je možné vrátit se k otázkám etického kodexu sociologa, ovšem v širším kontextu nežli pouze výzkumném, i tak by zřejmě šlo o poněkud platonické úsilí. Lze také uvažovat o oceňování mimořádných výkonů ve vědě. Výzvou je i spolupráce s dalšími spřízněnými obory, případně také zapojování širší veřejnosti do aktivit organizace. O generaci mladých sociologů nemluvě. To by ale znamenalo otevřít debatu o pojetí Společnosti jako exkluzívního klubu, anebo jako na širokou veřejnost orientované organizace. V tom mají třeba i příští setkání tohoto typu svůj význam.
L. Macháček: Naša diskusia upozornila na tie poznatky, ktoré definujú atribúty úspešnej práce vedeckej spoločnosti akou je sociologická spoločnosť. Máme k dispozícii analýzy, ktoré formulujú predsedovia a výbory spoločností pre svoje valné zhromaždenia. Mnohí členovia spoločnosti získali skúsenosti s úspešnými a menej úspešnými projektami, získali skúsenosti ako funguje vedecká spoločnosť ako občianske združenie, aké možnosti financovania poskytuje členstvo v Rade slovenských vedeckých spoločností pri SAV, čo prináša pre národné sociologické spoločenstvo jej členstvo v ESA a ISA..
Bude úlohou tu prítomných predsedov, aby predložili výborom svojich národných spoločností niektoré námety na spoluprácu.
Úlohou Slovenskej sociologickej spoločnosti pri SAV bude zúžitkovať poznatky z diskusie pre informáciu našich kolegov v Poľsku, Maďarsku, Slovinsku a Rakúsku a pokúsiť sa zapojiť ich do spoločného úsilia reflektovať situáciu národných sociologických spoločností v našom stredoeurópskom regióne. Život ukáže či to skutočne bude signál pre spoločné regionálne projekty tak ako to predpokladá projekt ISA.
 

Vytvořeno Jeseniky.org 2009 v Joomla!. Platné XHTML a CSS.